Návštěva Polné bylo pro mne do jisté míry „mimosystémová“. Prostě jsem chtěl toto místo kulturně nepochybně významná poznat, lehce ale ne příliš reálně doufaje v seznámení především s místními varhanami. Byl navíc dost nevlídný zimní den a dostalo se tedy opravdu jen na prohlídku města mezi dvěma autobusy (a žádnou další trasu po okolí).
Mluvil jsem o varhanách. Ty jsem opravdu neslyšel, neboť ani do jedné kostelní stavby jsem se nedostal, přesto však začněme jimi. Historicky nejstarší je nepochybně kostel sv.Kateřiny na návršíčku na jihozápad od centra.
Dnes slouží jako hřbitovní…
… nicméně je výborně a jednoduše vybaven všemi podstatnými informacemi.
Železné kříže, o nichž se v popisu mluví jsou skutečně zajímavé. Zde jsou.
Kromě toho jsou tam i další zajímavé detaily:
Podivuhodné je, že to není jediný hřbitovní kostel v Polné. Skoro přímo na druhé straně města, za autobusovým nádražím, je druhý, větší hřbitov s nepochybně novějším, leč též památečným barokním kostelem sv.Barbory.
Začali jsme tedy křesťanskými božími stánky. K těm patří ještě dva. Zatímco polenský hlavní kostel na náměstí je nepominutelný – a také nedobytelný, což jeho prapodivné protireformační vzezření jen zdůrazňuje
Začali jsme tedy křesťanskými božími stánky. K těm patří ještě dva. Zatímco polenský hlavní kostel na náměstí je nepominutelný – a také nedobytelný, což jeho prapodivné protireformační vzezření jen zdůrazňuje…
… musím doznat, že ten další špitální, sv.Anny, jsem minul, považuje ho za pouhé muzeum. Pravda, je regotizovaný, nebo by bylo lépe říci pseudogotizovaný, ale původem je z 15.století.
Do celé této sestavy ještě patří fara – a ta je také pěkně bytelná.
Kromě toho má ovšem Polná také ještě památky židovské. Příběh Polenského Hilsnerova procesu zná asi každý, ale i tam mám za nevhodné a nevkusné, že se jedna z Polenských hospod (není jich tam moc) jmenuje „U Hilsnera“, a dokonce nabízí jakési „košer“ menu a inzeruje ho i v hebrejštině. Příběh židovského městečka (štetlu) je obvyklým příběhem ústrků ze strany křesťanů vůči židům, neustálého posunování, přemisťování omezování. Nakonec bylo na to malé náměstíčko, možná s jednou pobočnou ulicí, pokud se tak dá vůbec nazvat, napěchováno skoro 300 rodin.
A nakonec je to Polenská synagoga, která (vedle kostela sv.Kateřiny) poskytuje nejčistší gotickou architekturu v Polné, což je o to pozoruhodnější , že vznikla až v 17.století – ale byla podstavena „v konzervativním stylu“.
Má velmi pěkná okna s jemnými moderními vitrážemi.
A co dále? Hned na kraji židovského města je pěkná kamenná kašna:
A na „křesťanském“ náměstí je zase tahle.
A je tam ještě jedna a hned vedle ní votivní sloup.
A pak domy a ulice a domečky a uličky….
(Jedna nese jméno po bývalém, pradávném vlastníkovi).
… průchody (aspoň tenhle jeden) …
…. i pěkná domovní znamení.
A pak opravdový hrad!
Tedy dnes tak trochu přerozený do zámku…
… ale má hradby,
a na hradbách dokonce malou zoo, nebo spíš ptačinec;
a také krásnou bránu.
Z hradeb je také dobře vidět velký rybník,který se podél města rozkládá.
Já jsem svůj pobyt v Polné zakončil po několika mrazivých hodinách tím, že jsem nasedl na stejnou autobusovou linku, jež mě tam byla dovezla z Havlíčkova Brodu (jó, bývávala v Polné železnice, odbočka z trati na Jihlavu; nádraží tam stále je a zdá se , že se po ní vozí dřevo, ale lidé už dlouho ne) a odvezl se sní zpět tamtéž. My ale tuhle obrázkovou procházku můžeme zakončit poněkud tajemným pohledem na Polnou z místa nedaleko hradu.
