Kázání na úterý po 1. neděli postní (Q1)
Ve svatém evangeliu čteme, že náš Pán vešel do chrámu a jal se vyhazovat ty, co tam kupovali a prodávali, a jiným řekl – co tam měli holuby a mnoho podobného: „Dejte to pryč, běžte s tím ven.“
Proč počal Ježíš vyhazovat ty, co tam kupovali a prodávali a poručil odnést [své zboží] i těm, co tam měli holuby? Nemínil tím nic jiného, než že chtěl mít chrám volný, úplně jako by řekl: Mám právo na tento chrám a chci v něm být sám a panovat v něm. Co se tím říká? Tento chrám, v němž chce Bůh mocně vládnout podle své vůle, je lidská duše, kteroužto tak případně stvořil a utvořil podle sebe, jak čteme, že náš Pán řekl: „Učiňme člověka podle našeho obrazu a k naší podobě.“ A tak to také učinil. Vytvořil v sobě lidskou duši tak, že v nebesích ani na zemi není žádný tvor z těch, co Bůh tak podivuhodně stvořil, jenž by mu byl tak roven, než jedině člověk. Proto chce také mít Bůh onen chrám prázdný, aby v něm nebylo ničeho než on sám. A to je proto, že se mu v tomto chrámě velice zalíbilo, že je mu tak podoben a pro něho vystrojen, kdykoli v něm je.
A teď hleďte! Kdo byli ti prodávající a kupující, a kdo jsou to nyní? Dávejte dobrý pozor! Teď nebudu vůbec kázat o nikom, než o dobrých lidech. Ale tentokrát ukáži, kdo byli ti kupci a kdo jsou to nyní, kdo tak kupují a prodávají stále tak činí, ty které náš Pán vykázal a vyhnal. Stále tak činí se všemi těmi, kteří v tomto chrámě kupují a prodávají. Neponechá tam ani jediného takového. Tihle kupci, to jsou ti, kdo se chrání těžkého hříchu a rádi by byli dobří a konají dobré skutky ke chvále boží, totiž posty, bdění, modlitby, a co je ještě jiných dobrých skutků, a činí tak proto, aby jim Pán za to něco dal, nebo aby jim Bůh za to učinil něco, co je jim milé; to jsou ti kupci.
Je těžké pochopit, že chtějí tak dávat něco za něco a chtějí tak kupčit s naším Pánem. A při tom obchodu jsou podvedeni. Neboť i kdyby vše, co mají a vše, co mohou vykonat pro Boha a úplně se nasadili pro Boha, přesto by jím Bůh nebyl nic dlužen a nebyl by povinen pro něj cokoli vykonat ani jim cokoli dát, kdyby tak nechtěl učinit sám rád a nezištně. Neboť čím jsou, tím jsou díky Bohu, a co mají, to mají od Boha a ne díky sobě. Proto jim Bůh není za jejich skutky a dary ničím zavázán, co by jim nechtěl rád učinit ze své milosti a ne pro jejich skutky ani za jejich dary, neboť nic nedávají ze svého, ani nic nekonají ze sebe sama, jak říká sám Kristus: „Beze mne nemůžete nic učinit.“ Jsou opravdu tupí a blázniví lidé, kdo chtějí takto s Bohem kupčit a poznávají pravdu jen maličko anebo vůbec. Proto je náš Pán vymrskal a vyhnal z chrámu. Světlo a temnota spolu navzájem neobstojí, Bůh je sám v sobě pravda a světlo. Když Bůh přijde do tohoto chrámu, vyžene ven nevědomost, to je temnotu a zjeví sám sebe ve světle a v pravdě. Proto jakmile je poznána pravda, jsou kupčíci pryč, neboť pravda nechce žádné kupčení.
Bůh nejde za svým ve všech svých činech je volný a svobodný a koná z čisté lásky. A tak jedná také člověk, který je s Bohem sjednocen; také zůstává nevázaný a svobodný ve všem svém konání a koná je jen Bohu k chvále a nehledá svého prospěchu; a Bůh působí v něm.
A povím více: pokud jen člověk dává ve svém konání přednost svému záměru přede vším tím, co Bůh může či chce dát, je jako oni kupci. Chceš-li se úplně osvobodit od kupčení, aby tě Bůh ponechal ve svém chrámě, měl bys vše, co zmůžeš svými činy, činit čistě jen Bohu k chvále a oprostit se ode všeho nesvobodného, neboť je vše nesvobodné, co je zde nebo tam. Proto nebudeš také po ničem toužit. A když tak učiníš, budou tvé skutky božské a duchovní, a pak budou všichni kupčíci již nadobro z chrámu vyhnáni a Bůh bude v něm samojediný, neboť tehdy člověk neusiluje o nic než o Boha. Hleďte, aby byl váš chrám takto prost kupčení. Vždyť člověk, jenž neusiluje než o Boha a jeho čest, je opravdu ve všech svých skutcích svobodný a volný ode všeho kupčení a nejde mu o jeho záměry, stejně jako je Bůh volný a svobodný ve všem svém konání, jenž si také nehledí svého vlastního prospěchu.
A také jsem řekl, že náš Pán pověděl lidem, kteří tam vystavovali holuby: „Dejte to pryč, běžte s tím ven.“ Tyhle lidi nevyhnal, ani je příliš nenapomenul, ale promluvil k nim dobrotivě: „Dejte to pryč.“, jako by chtěl říci: „To není špatné, přesto je to překážkou čisté pravdě. Tihle lidé jsou ti dobří lidé, kteří konají své skutky čistě pro Boha a nehledí si svého prospěchu; přesto však je konají určitým způsobem – v čase a do počtu, s ohledem na dříve a potom. A těmito svými činy si překáží v dosažení té nejlepší pravdy, zatímco by měli být volní a svobodní, jako je náš Pán Ježíš Kristus volný a svobodný, neustále mimo čas v téže důstojnosti dokonale plozen a rozen znova svým nebeským Otcem v neustálé chvále otcovské vznešenosti. A takový by měl stále být i člověk, jenž chce přijmout nejvyšší pravdu a v ní žít bez nějakého dříve a potom, bez překážky ve všem díle a bez rozumových obrazů, volný a svobodný a v tomto okamžiku přijmout božský dar a zrodit se znovu bez překážky v témž světle a vděčnou chválou našeho pána Ježíše Krista. A tím budou pryč holubi, to jest předmětnost a specifikovanost jednání, která je přesto dobrá, pokud v ní člověk nevyhledává vlastní prospěch. Proto řekl náš Pán dobrotivě: „Dejte to pryč, běžte s tím ven.“; jako by totiž chtěl říci: Je to dobré, ale působí to obtíže.
A když bude tvůj chrám již takto oproštěný ode všech překážek, tedy konkrétnosti a nevědomosti, prohlédne a zazáří v jasu a kráse nade vše, co Bůh stvořil a mezi vším, co stvořil, že se v něm nebude zrcadlit nic než sám nestvořený Bůh. A v pravdě pravdoucí – tomuto chrámu se také nevyrovná nikdo, než sám nestvořený Bůh. Cokoli je nižšího než andělé, se tomuto chrámu nevyrovná. Jen ti nejvyšší andělé se taktak a ne úplně vyrovnají tomuto chrámu vznešené duše, jen určitou měrou, a to v poznání a v lásce. Ale jim je stanovena hranice, přes kterou nemohou. Ale duše může [pokračovat] dále. Kdyby byla duše člověka, který ještě žije v tomto čase, rovna tomu nejvyššímu andělu, přesto by tento člověk mohl dospět ve své svobodné vůli nesmírně výše nad anděla, v neměřitelném, nepočitatelném teď, tedy bez způsobu a nad veškerý andělský způsob i nad veškerý stvořený rozum. A Bůh, jenž je sám nestvořený a volný, je jí proto jediný roven v její volnosti, ovšem nikoli v nestvořenosti, poněvadž ona je stvořená. Když duše přijde do nesmíšeného světla, je již ve své nicotné nicotě tak vzdálena čemukoli stvořenému z nicoty, že už nijak a ničím ze své vlastní síly se nemůže vrátit do stvořeného cosi. A Bůh ve své nestvořenosti na sebe bere její nicotu a vydržuje a vyživuje ji svou jsoucností. Duše se odvážila stát se ničím a nemůže sama ze sebe opět dospět k sobě, pokud se od sebe opravdu odloučila, než ji podpoří Bůh. A tak tomu musí být. Ježto jako jsem řekl: „Ježíš vešel do chrámu a jal se vyhazovat ty, co tam kupovali a prodávali, a jiným řekl – co tam měli holuby a mnoho podobného: „Dejte to pryč, běžte s tím ven.“
A teď hleďte, mám tu takové slůvko: „Ježíš vešel“ a „počal říkat jiným: Dejte to pryč!“ Hleďte: nebyl tam nikdo kromě Ježíše a on počal v chrámě mluvit. To ovšem vězte, že bude-li v chrámě – to je v duši – mluvit někdo jiný než Ježíš sám, Ježíš zmlkne, neboť není doma a není doma v té duši, když ona tam hostí nějaké cizince, s nimiž rozpráví. Má-li však Ježíš promluvit v duši, musí být sama a musí sama mlčet, má-li zaslechnout Ježíše, jak mluví. Aj tedy vejde a počne mluvit. A co Ježíš říká? Říká, že je. A co pak je? Je Otcovo Slovo. Právě v onom slově vyslovuje Otec sám sebe i veškerou božskou přirozenost, co Bůh je, tak že ji pozná a pozná tedy, co je. A poněvadž je dokonalý ve svém poznání i ve své moci, je také dokonalý ve své řeči. A když vysloví Slovo, vyjádří sám sebe a i všechny věci v jiné osobě, jíž dá tutéž přirozenost, jakou má sám, a týmž Slovem vyjádří a vytvoří všechny rozumné duchy, kteří jsou rovni tomu Slovu v obraze, který je v nich; podle toho, nakolik vyzařuje, ovšem podle toho jak je každý sám v sobě, není dokonale onomu Slovu roven. Lépe: Dostali možnost milostí téhož Slova obdržet rovnost, a totéž Slovo, jak je samo v sobě, jež vyřkl Otec spolu se vším, co v něm jest.
A od té doby, co je Bůh vyřkl, co tedy říká Ježíš v duši? Jak jsem řekl: Otec vyslovuje Slovo a mluví v tom Slově a jinak nic, a Ježíš mluví v duši. A způsob jeho řeči je ten, že zjevuje sebe a vše, co v něm Otec vyslovil, podle toho, jak to ten který duch může přijmout.
A zjevuje s nezměrnou silou Otcovu vládu v duchu. A když duch tuto sílu v Synu a skrze Syna přijme, stává se v každém ohledu také silný, že je rovnomocný ve vší ctnosti a ve vší dokonalé čirosti, že mu již není milo ani líto nic z toho, co Bůh stvořil časného a nemůže člověku uškodit, jestliže zůstane pevně stát v božské síle, vůči níž je vše ostatní malé a nic proti ní nezmůže.
Druhým způsobem se Ježíš zjevuje v duši svojí nesmírnou moudrostí, jíž je on sám; moudrostí, jíž Otec ve vší své otcovské vyvýšenosti poznává sám sebe i ono Slovo, jež je jeho vlastní moudrostí, i vše, co je v něm; to vše je jedno. A když se tato moudrost spojí s duší, jsou jí najednou odňaty veškeré pochyby a omyly i veškerá temnota a je přesazena do čirého jasného světla, jímž je Bůh sám, jak praví prorok: Pane, v tvém světle pozná člověk světlo. Tu prostřednictvím božím bude Bůh poznán v duši; a ona v této moudrosti pozná sama sebe i veškerenstvo, a ta moudrost ji pronikne a prostřednictvím sama sebe pozná; a touž moudrostí pozná i otcovskou vládu v mnohočetné plodnosti, i podstatu skutečnosti v prosté nesloženosti, bez jakéhokoli rozlišování.
Tak se Ježíš zjevuje v [této] nezměrné sladkosti a rozdílí v přemíře bohatství a sladkosti všem vnímavým srdcím prýštivou, přetékavě bujnou o občerstvující sílu Svatého Ducha. A kdykoli se Ježíš v tomto bohatství a v této sladkosti zjevuje a s duší sjednocuje, i duše v tomto bohatství a v této sladkosti mocně vchází do sebe a vychází z milosti ze sebe a nad sebe i nade všechno bezprostředně do prapočátku. A vnější člověk je pak poslušen vnitřního a s umrtvenými smysly ve stálém míru a v neustále službě Bohu.
Aby k nám takto Ježíš přišel a vstoupil v nás a vyvrhl nás ven, odstranil veškeré překážky a sjednotil nás tak, jak je i on jeden Bůh spolu s Otcem a Svatým Duchem, abychom se tak s ním spojili ve věčném životě, nám pomoz Bůh. Amen.