Nemusím asi dělat žádné tajnosti s tím, že bydlím – celkem už asi patnáct let – v Kutné Hoře. Zvolil jsem si ji sám, spontánně, po průtrži zlých událostí, které se na mě sesypaly v mém rodném městě, a donutily mě z něj odejít jako Lot ze Sodomy. A nikdy jsem své volby doopravdy nelitoval: na počátku jsem byl dokonce oslněn větší blízkostí a přátelskostí lidí, která asi přirozeně vzrůstá nepřímo úměrně k velikosti sídla. Časem člověk pochopí, že sobectví je asi hlavním rozhodovacím faktorem u všech lidí v naší zemi, ale pořád je to – v jistých ohledech – na malých městech lepší.
Také asi nemá smysl podotýkat, jak krásné a pamětihodné naše město je, to ví asi každý. Větší smysl by mělo pojednat o geniu loci, který je v Kutné Hoře – asi do značné míry díky jejímu hodně pozdně středověkému původu, v němž už zavání duch renesance – radostný a možná dokonce rozkošnický. Dále, abych ještě chvíli pěl chválu Kutné Hory, než budu muset upozornit na černé skvrny na její tváři, je to město, jež není svázáno žádným „ocelovým věncem“ průmyslových předměstí a/nebo sídlišť (zřejmě si svoji průmyslovost naplno prožilo už ve středověku, v době svého založení) a dýchá a žije tudíž v těsném sepjetí se svým okolím. Většinou to mám ve zvyku formulovat následovně: Představte si, že stojíte v Kutné Hoře na náměstí a tu vás popadne silná touha být v lese, touha, jíž nelze odolat a která vás pudí teď hned všeho zanechat a hledat únik z města. Nuže, v Kutné Hoře může takováto vaše touha dojít naplnění během pěti minut (bez použití technických prostředků). Tuto vlastnost má jen nemnoho měst a spíše menších než Kutná Hora.
A také samozřejmě Kutná Hora nemá jen ty dvě tři památky, jež jezdí očumovat lidé zdálky i zblízka. Kutná Hora bývala velmi významným a hospodářsky i kulturně výkonným městem, takže její otisky a stopy jejího působení se nalézají v poměrně rozsáhlém okruhu kolem Kutné Hory. Nebudu zde prozrazovat, co vše sem spadá, ale možná byste se divili. A pochopitelně také leží v dávné kulturní krajině (tj. = od pradávna kultivované) středních Čech, která sama, mimo větší sídla neb centra, skrývá mnohé pozoruhodné. Něco z ní se odráží i na tomto webu (mám na mysli oddíl Kostely Čáslavska | Vox spiritualis aquilae (andresius.cz)) a jiní autoři zpracovali jiné její části (například výtečný web „Kolínsko“).
Tento článek jsem ale nazval „neduhy Kutné Hory! a budu tedy muset vysvětlit, co tím myslím. Upozorním na dvě, tři věci. Předtím ale ještě chci předeslat, že Kutná Hora je jedním z asi pěti měst v ČR, které se těší památkové ochraně jakožto tzv. památka UNESCO, právě nedávno jsme slavili, tuším třicáté výročí zápisu. To ovšem znamená, že na všechny její neduhy musí být ještě přísnější kritéria nežli jinde, a co by jinde možná se zamhouřením oka prošlo, je zde zločinem – když ne přímo proti statutu UNESCO (kdo říká, že o něj nemůžeme přijít?), tak tedy proti zavazující kulturní úrovni a tradici města.
První černá skvrna na tváři města je vskutku černá, neboť míním blackouty. Ty vadí asi všem obyvatelům města a do roka jich bývá tak pět, šest. Jistě je to méně než na Ukrajině, ale také na nás (zatím) nelétají ruské drony. Viník je zde jiný. Mohu jmenovat dva: Ten nekonkrétní se jmenuje Šlendrián a vykračuje si v českém, původně rakouském prostředí už po mnoho desítek, ba nějakou tu stovku let. Tím konkrétním je pochopitelně ČEZ a já se divím, že si vedení města na něj není schopno došlápnout – pravda, je to dost mocný pán – když jeho starost o občany, konkrétně jeho trafostanice vypadá takto:
Druhá skvrna je rovněž černá – černá jako jsou olejové skvrny, jako jsou podvozky aut, jako je sníh, když ho rozjezdí auta. Černá, jako lidská mysl, když propadne hrabivosti a pohodlnosti, když se uzavírá do plechových klecí a nemá sílu prohlédnout ke kráse světa. V jejím případě už vina neleží výlučně na městské radě, protože tuto skvrnu pomáhají aktivně rozmazávat mnozí, velmi mnozí občané, avšak představitelé města by jim vtom měli bránit, nikoliv strkat hlavu do písku jako nyní.
Konkrétně: V Kutné Hoře mohou auta prakticky všude, včetně těch nejužších historických uliček – a jejich sobečtí, kulturně zaostalí vlastníci toho zhusta využívají.
A takto vypadá běžně kutnohorské Václavské náměstí – administrativní střed města.
Víte, že v Kutné Hoře je jedna jediná pěší zóna, která nezahrnuje víc nežli cca 2ha Horního rynku (u Morového sloupu) – tedy v rámci jedné jediné ulice (!), a je tam – domnívám se – jen proto, že by jinak nebylo kam umístit těch několik farmářů, kteří tam jezdí prodávat, hlavně v pondělí a v pátek. Je z obou stran chráněna řetězem, ovšem s průjezdy pro zmíněné trhovce, takže ji mnozí řidiči vůbec nerespektují. Sám jsem několikrát viděl tam zajet auto jen proto(!) aby si jeho majitel vybral peníze z bankomatu tam umístěného.
Jakási neoficiální pěší zóna je ještě v Barborské ulici a na ní navazující terase před Jezuitskou kolejí, vedoucí k chrámu sv.Barbory. Ale spíš si myslím, že tam motoristé nejezdí jen proto, že mají strach z „kočičích hlav“. Koneckonců, na obrázku máte auto v Ruthardské uličce – ta je ještě užší a krkolomnější než Barborská a spojuje ji s náměstíčkem před kostelem sv.Jakuba.
A já se tedy ptám: Nemělo by být u památky UNESCO SAMOZŘEJMÉ, že pěší zónou bude automaticky celá památkově chráněná oblast?
Dále: Už při mém přistěhování mě udivilo, že historické centrum není tak kompaktní jako bývá v historických městech jinde, ale obsahuje celou řadu proluk a vnitrobloků. Některé byly inovativně zaplněna – například pěkná stavba knihkupectví na Tandlmarku (Komenského náměstí) s nápodobou „městské věže“. Ovšem tyto plochy (hlavně vnitrobloky) jsou většinou v soukromých rukou a vlastníci šmahem vykazují „vysokou kulturní uvědomělost“ a estetickou zdatnost, neboť je místo v zahrádky s besídkami a lavičkami, nebo třeba fontánkami anebo vůbec něčím pěkným proměňují – v parkoviště. Toto je třeba pohled z mého okna dovnitrobloku sousedící státní instituce (v gesci Ministerstva školství). „Stavěli“ to parkoviště loni v létě – trvalo to několik měsíců, během nichž po ploše pojížděl bobtail případně dva, tři pracovníci se sbíječkami nebo dusačkami, dělajíce hrozný kravál od rána od osmi do čtyř odpoledne po celou pracovní dobu – po dobu několika měsíců. Ani si nechci představit, kolik peněz za tuto mega akci zmíněná státní instituce vyplázla – peněz, vyhozených ne za nic, ale zmařených, protože díky nim se stav místa zhoršil, nikoli zlepšil
Ale takových je v Kutné Hoře pohříchu mnoho. Tři fotografie jen z mého bezprostředního okolí.
Vrcholem absurdity ovšem je, že ve dvou přeúzkých uličkách staré Kutná Hory dosud působí dva AUTOSERVISY! Jeden dokonce v uličce, kam je oficiálně zakázán vjezd. Ovšem, jak jsem byl majitelem poučen, zákaz začíná platit až za jeho vraty – jistě to nemá vůbec nic co dělat s korupcí.
Poslední věc, o níž bych se chtěl zmínit je kauza Nových mlýnů. Jestliže si na něco města jako Kutná Hora musí dávat – a také dávají pozor, je to památková péče. Nemohou si dovolit nechat jakýkoli památkový objekt dlouhodobě neopravený anebo jen v nehezkém stavu. Přesto Kutné Hoře i zde něco ujelo, a to jsou právě Nové Mlýny. Kutná Hora má svých sedm set let, a když je v takovém městě něco „nové“, nemusí to být úplně ze včerejška; ty „Nové mlýny“ byly nové za Rudolfa II.. Byla to tehdy veliká stavba a byl k nim vybudován dokonalý, přes kilometr dlouhý náhon, který se dodnes táhne podél oblíbené kutnohorské „královské vyhlídky“. Je pravda, že byly mnohokrát přestavěny a jejich posledních vzhled odrážel dobu tak okolo 1900 (s nádechem secese – i ta se v Kutné Hoře na několika místech najde) a byly – aspoň v těch posledních patnácti létech mého pobytu v Kutné Hoře – v zoufale zdevastovaném stavu, opravdu „Baufällig“. Nenapadlo mě si je tehdy vyfotit, jakkoli romantickým, trochu „strašidelným“ pochodem/galerií pod nimi jsem chodil rád. A jednoho dne tam najednou nebyly a vypadalo – a víceméně vypadá to tam takhle:
No. ono se s tím asi opravdu nedalo už nic jiného dělat, řekne si člověk, dobře, že se nakonec odhodlali k nějakému zásahu (bránily tomu, tuším, nějaká soukromá vlastnická práva). Teď to určitě pěkně zrekonstruují do posledního známého historického stavu, nebo třeba i poněkud zpětně zhistorizují, jakkoli na to dnes už není moc doba. Jenže, ouha! Dostal to developer a má tam stát pěkné moderní sídliště. Tak to je tedy šmouha na tváři Kutné Hory jako hrom!
VZHŮRU