Možná může tato úvaha připadat zbytečná, ale teprve nedávno jsem si ujasnil při četbĕ jisté velmi renomované knihy z hermetické oblasti, co stojí v titulu, totiž proč nejsem hermetikem. Musím podotknout , že díky svému odbornému zamĕření (theolog, biblista, historik a koptolog) i díky svým náboženským a filosofickým sklonům, v nichž často inklinuji k mystičtĕjším a esoternĕjším stránkám křesťanství a židovství bývám jednak dosti často s různými formami hermetismu konfrontován, jednak občas i za človĕka podobnĕ smýšlejícího považován. A tu musím konstatovat, že hermetismus není – žel jako přemnohé na svĕtĕ – vymezen svým významem, ale svou formou.
Ta kniha, kterou jsem četl nese titul "Meditací o Tarotu", ale přes ohromný rozsah a široké porytí jednotlivých arkán (ovšemže synkretickou formou – o ní níže) jsem si uvĕdomil, že to není kniha o Tarotu, ale "o vnitřních problémech hermetismu".
Hermetismus, jenž se – nejspíš právem – řadí do společnosti vyznavačů boha Herma, je vskutku jeho důstojným pláštĕm, neboť odráží velkou šíří archetypálních vlastností tímto božstvem ztĕlesňovaných. Především obeznámenost a znalost mnohého na povrchu zemském i pod ním, schopnost jednak nashromáždit veliké množství poznatků a informací (této vlastnosti se také říká synkretismus – ještĕ se o nĕm zmíním), ale i je jaksi vyčenichat pod povrchem, najít skryté interpretace, zjistit skryté vztahy, a to jak v podobĕ vztahů fyzikálních , tak drbů; dále pomocí tĕchto informací oslňovat, klamat a mámit ostatní, být natolik bystrý a promĕnlivý, až nikdo není schopen postřehnout , co vlastnĕ míní, vkrádat se do lidské příznĕ a krást lidem jejich myšlenky a překrucovat je. Snad jen ty Asklépiovy ovce dnešní hermetici nekradou.
Zmínil jsem synkretismus. Ten je mi jakožto schopnost nahlížet a vciťovat se do různých duchovních proudů, půjčovat si z nich myšlenky a pojmy a pomocí nich budovat jakýsi "širokoúhlý" pohled na svĕt vcelku blízký. A dnešní hermetici mají také slušné synkretické schopnosti, problém je však v tom, že jejich synkretismus nikam nevede. Je to styl myšlení, který zůstává na povrchu a vyžívá se ve vĕčných analogiích, aniž by dal človĕku motiv k jednání podle určité duchovní cesty, chybí jim myšlenková hloubka, nemají originální myšlení a nemají niternost.Tato šíře pohledu je naopak vede do minulosti,do níž jsou povĕtšinou zahledĕni, nebo ke zcela utopickým představám; nereflektují reálný svĕt.
A pak jsem si všiml, že takřka 90% hermetické literatury pochází z francouzské oblasti – zbytek tvoří excentričtí britští aristokrati – a právĕ v ní se – par excellence! – ztĕlesňuje pravá francouzská velkohubost. Všechno je "veliké", "hluboké" "nejsvĕtĕjší" "zlaté" a bůhvíco ještĕ. To je problém sui generis a jistĕ bychom podobný nalezli i ve francouzské literatuře 19. a 20.století (kterou vĕru neoblibuji), ve francouzském malířství (tomu nerozumím) i hudbĕ (tam určitĕ!) Nevím, napadá mĕ, zda se tak neprojevuje stín kolektivní francouzské duše, vyvolaný "špatným svĕdomím" po francouzské revoluci, což byla domácí krvavá jatka ve jménu "rozumu" a "velkého lidství, a když se utišila pokračovala jatkami mez jinými národy v podobĕ napoleonských válek.
V hermetismu se to jen hemží kuriózními a bombastickými jmény a tituly (znak vnitřní nejistoty tĕch, kdo si taková jména dávají) a s nimi spojená všemožná tajemnost, fingovanými okultními společenstvy (zdali existují nĕjaká reálná trochu pochybuji, a pokud ano, tak jsou to nĕjaké spiritistické spolky Madame Kočičkové, do nichž chodí tři lidé) apod.
Dále je s podivem, že to, co mĕlo vést k prožívání vlastního ducha, s sebou nese a plodí ohromnou povĕrečnost. Mnozí "hermetici" si vyloženĕ namalují si čerta na zeď – a pak se ho doopravdy bojí
Vcelku bych řekl, že z celé plejády hermetismu, je mi nejsympatičtĕjší "svatá trojice" autorů, kteří si –nepochybnĕ v Hermovĕ stylu! – dokáží z hermetismu řádnĕ vystřelit, to jest
Meyrink – Váchal – Eco
A proto:Nechť mĕ klobouk Athanasia pernatha chrání před vytím athanoru, nechť mĕ Albatrůs přenese přes zpĕnĕné vody kokytů ďábelských a Foucaltovo kyvadlo nechť mi dá obstát proti zločinným lóžím černých mágů.
ABRAXAS