Kázání na čtvrtou velikonoční neděli (Q 70)
Náš Pán řekl svým učedníkům: „Maličko, ba jen trošku, a neuvidíte mne, ale maličko a uvidíte mne.“ A učedníci říkali: „Nevíme, co to říká.“ Tak to píše svatý Jan, jenž byl u toho. Když náš Pán jim nahlédl do srdce, řekl: „Maličko a uvidíte mne, a vaše srdce se zaraduje a tu radost vám nikdo nevezme“
Takže náš Pán říká: „Maličko a neuvidíte mne.“ Nejlepší učitelé říkají, že jádro blaženosti spočívá v poznání. Nedávno přišel do Paříže jeden veliký kněz, jenž byl proti tomu a velice křičel a namáhal se. A pak promluvil jiný mistr, mnohem lepší než všichni, kteří soudí o Paříži lépe: „Mistře, křičíte a namáháte se nadarmo, protože je to slovo boží ve svatém evangeliu, a vy tak křičíte a namáháte se. Poznání se dotýká přímo toho, co poznává. Náš Pán říká, že to je věčný život, že poznáme tebe samého, pravého Boha. A naplnění blaženosti závisí na obém – na poznání i na lásce
A teď říká: „Maličko a neuvidíte mne.“ To má čtverý smysl. Ty výklady znějí sice velice podobně, ale je mezi nimi přesto velký rozdíl. „Maličko a neuvidíte mne.“ Vše musí být ve vás maličké jako nic. Jednou jsem připomněl svatého Augustina, který říká: „Když svatý Pavel neviděl, tu uviděl Boha.“ Ale teď ten výrok obrátím a bude lépe, když řeknu, že když viděl nic, viděl Boha. To je první význam toho slova.
A druhý význam je: Pokud se ve vás veškerý svět a všechen čas neumenší, neuvidíte Boha. Svatý Jan říká v Apokalypse, že přísahal anděl při věčném životě, že už nebude času. Svatý Jan říká otevřeně: Svět byl skrze něj učiněn, a nepoznal ho.“ a ještě jeden pohanský mistr říká, že svět i čas jsou maličké. Nepřekonáte-li svět a čas, neuvidíte Boha. „Maličko – a neuvidíte mne.
Třetí význam je: Dokud na duši něco lpí, jakkoli to je nicotné, jako hřích nebo hříšný návyk, Boha neuvidíte. Učitelé praví, že nebesa nestrpí žádný cizí vliv. Je mnoho nebes – a každé má svého ducha a svého anděla, který mu přísluší. Kdyby měl působit v jiném nebi nežli v tom, k němuž přísluší, nedokázal by to. Jeden kněz mi řekl: „Přál bych si, aby vaše duše byla v mém těle.“A tu jsem řekl: „Zešílela by v něm, poněvadž by s ním nic nesvedla a ani vaše duše by nic nedokázala v mém těle. Žádná duše nemůže působit v libovolném těle, ježto je k tělu přidělena. Oko v sobě [také] nestrpí nic cizího.
Jeden mistr praví, že kdyby nebylo prostředí, nic bychom neviděli. Mám –li spatřit na zdi její barvu, musí se ve světla a na vzduchu zmenšit a její podoba se přenese do mého oka. Svatý Bernard říká, že oko je podobné nebi a nebe v sobě obsahuje. To ucho nedělá – neslyší sama sebe, ani jazyk sám sebe neokusí. Za druhé: Oko je konfigurováno jako nebe. Za třetí je umístěno ve výši jako nebesa. Proto oko dostává otisk světla, ježto to je nebeskou kvalitou. A nebe nepřijímá otisk ničeho cizího. Tělo přijímá cizí vlivy a duše také, dokud působí v těle. Má-li duše něco poznat, co je mimo ni, třeba anděla, jenž je velice čistý, musí tak učinit pomocí malého neobrazného obrázku. A i anděl musí poznávat jiného anděla, nebo cokoli mimo Boha, za pomoci malého neobrazného obrázku – ne takového, jaké jsou zde. Ale sebe sama poznává bez malosti a bez obrazu a podobenství.
A tak také poznává duše samu sebe bez „maličkosti“ a obrazu, bez prostředku a beze vší podoby. A mám-li poznat Boha, musí to být také bez obrazu a prostředku. Nejlepší učitelé říkají, že Boha poznáváme bezprostředně. A anděl poznává Boha jako sama sebe – bez obrazu a bez „maličkosti“. Mám-li Boha poznat bez obrazu, podoby a prostředku, musí se Bůh stát takřka mnou a já takřka Bohem, tak docela jedním, že budu konat společně s ním, ale ne tak, že bych já něco dělal a on mě postrkoval, spíše budu jednat z toho, co je mé. A budu s ním tak svébytně jednat, jako spolupracuje má duše s mým tělem. To je velmi útěšné, a i kdybychom neměli nic dalšího, mělo by nás to pobídnout k milování Boha.
Čtvrtý význam je úplně protikladný tomuto třetímu. Člověk má být veliký a vznešený, má-li vidět Boha. Světlo slunce je nepatrné ve srovnání se světlem rozumu a rozum je nepatrný proti světlu milosti. Milost je světlem převyšujícím a předstihujícím vše, co kdy Bůh stvořil anebo mohl stvořit. Ale světlo milosti, jakkoli je veliké, je ještě pořád nepatrné vůči božskému světlu. Náš Pán napomenul své učedníky a řekl: „Ve vás je jen malé světlo“. Nebyli beze světla, ale bylo maličké. Člověk musí nabýt a vyrůst v milosti. Pokud člověk prospívá v milosti, poněvadž je to milost a je maličká, poznává díky ní Boha zdálky. Když se ale milost nejvyšší měrou naplní, není to už milost – je to božské světlo, v němž člověk uzří Boha.
Svatý Pavel říká, že Bůh bydlí a přebývá v nepřístupném světle: Není k němu přístupu, ale dá se tam dospět. Mojžíš praví, že žádný člověk neviděl Boha. Dokud jsme lidé a žije v nás něco lidského a jsme na cestě tam, nevidíme Boha. Musíme být povzneseni a přesazeni do naprostého klidu a tak uzříme Boha. Svatý Jan praví, že poznáme Boha, právě tak, jako Bůh sama sebe zná. Vlastností Boha je, že sám sebe poznává bez „maličkosti“ a bez konkrétní předmětnosti Také anděl poznává Boha právě tak, jako sama sebe. Svatý Pavel říká, že poznáme Boha, jak jsme poznáni. A já říkám, že poznáme Boha doopravdy, jako on sám sebe poznává v odrazu, jenž je jediným obrazem božím – ne božství, ale nakolik je Otcův.Opravdu: Nakolik jsme podobni tomu obrazu, v němž se prýští a spočívají všechny obrazy a tento obraz odrážíme, právě tak jsme začleněni v obraz Otce natolik, že se v nás pozná natolik, nakolik poznáme my jej, jak on sám sebe poznává.
A on říká: „maličko, a neuvidíte mne, ale zase maličko, a uvidíte mne.“ Náš Pán řekl: To je věčný život, aby tě poznali, jediného pravého Boha.“
Abychom k tomu poznání došli, nám pomoz Bůh. Amen