Adversus
haereses
(liber 3)
1. Nejprve Matouš mezi Židy jejich vlastním jazykem a písmem [jim] předložil evangelium, když ho Petr a Pavel hlásali v Římě a kladli základy církve. Potom totéž podnikl Marek, učedník a tlumočník Petra a předal nám obsah Petrova kázání. A i Lukáš, následovním Pavlův sepsal do knihy evangelium jím kázané. A ještě Jan, učedník Kristův, spočinuvší na jeho hrudi a prodlévající v Efesu, také vydal evangelium.
2. Nelze lehce bludem svést [jimi] poučenou duši.
3. Když blažení apoštolové založili a vybudovali církev, předali biskupské povinnosti Linovi; tohoto Lina připomíná Pavel v listě Timotejovi. Toho následoval Anaklet. Poté na třetím místě po Apoštolech zdědil úřad Kleméns, který [ještě] viděl Apoštoly a setkal se s nimi a nebyl jediný, kdo s nimi důvěrně obcoval a byl očitým svědkem jejich učení; ještě zůstávají mnozí vyučení [přímo] Apoštoly. Za tohoto Klémenta, když vznikla nemalá rozepře v Korintě, poslal [tam] bratřím Z Říma převýborný list, napomínající je k svornosti a obnovující jejich víru, jak ji nově přijal apoštolským podáním.
4. Tohoto Klémenta následoval Evaristos a Evarista Alexandr; a opět – jako šestý po apoštolech – byl ustanoven Xystos, po něm Telesforos, jenž vydal slavné svědectví; pak Hyginos, pak Pius, po němž Anikétos a Anikéta následoval Sótéros; nyní jako dvanáctý po Apoštolech drží los episkopátu Eleutheros. Týmž řádem a v téže nauce se dostalo apoštolské podání prostřednictvím církve i zvěstovaná pravda k nám.
5. Avšak také Polykarpos, který byl vyučen apoštoly a přebýval s mnohými, kteří [ještě] viděli Pána a byl apoštoly ustanoven episkopem v Ázii ve Smyrně – toho jsme viděli i my v raném věku;setrval [na zemi ] totiž dlouho u velikém stáří slavně a zářivě odevzdal svůj život na svědectví – učil vždy totéž, co se dozvěděl od apoštolů a co se uchovává i v církevním podání a co je jedině pravda. A všichni Polykarpovi následovníci až dodnes dosvědčují všem církvím v Ázii, že je mnohem věrohodnějším a jistějším svědkem pravdy nežli Valentinos, Markión a ostatní neználkové. On také za Aniketa zavítal do Říma, mnohé z řečených heretiků vrátil církvi boží, káže tutéž jedinou pravdu převzatou od apoštolů a tradovanou církví. A jsou od něj i [takové] historky jako, že když se učedník Páně Jan přišel v Efesu vykoupat a uviděl uvnitř v lázních Kérintha, opustil lázně [s tím], že se nebude koupat a dodal: „Prchněme a ani do lázně nevstupujme, když je uvnitř Kérinthos, nepřítel pravdy.“ A samotný Polykarpos, když mu přišel na oči Markión a promluvil [k němu]: „Poznáváš nás?“, odpověděl: „Poznávám, poznávám prvorozence Satanova.“ A podobně ostražití byli i apoštolové a učedníci, aby ani slovem neobcovali s nikým, kdo podvrací pravdu, jak pravil i Pavel: „Nezřízeného člověka po jednom či dvojím napomenutí odmítni, protože takový se obrací k horšímu, hřeší a sám se odsuzuje.“ Existuje i Polykarpův list Filipanům, umně sepsaný, z něhož ti, kdo chtějí, a kterým jde o vlastní spásu, mohou poznat ryzost jeho víry i jeho šíření pravdy.
6. Ale i církev v Efesu, založená Pavlem, v níž však přebýval až do Trajánových časů Jan, je pravdivým svědkem apoštolské tradice.
7. Valentinos přišel do Říma za Hygina, vrchol slávy prožil za Pia a setrval [tam] až do Aniketa. Kerdón pak do církve vstoupil před Markiónem, také on za Hygina, který byl devátým episkopem a slíbiv, že vytrvá, však tajně učil a opět sliboval; a byv usvědčen těmi, které vyučoval ve zlém, opustil shromáždění bratří.
8. Tohoto, jenž je předchůdcem a mocí Satanovou, Pán potlačí duchem svých úst a zjevením svého příchodu zbaví síly. Neříká totiž, že působením Satanovým dojde k příchodu Kristově, ale k příchodu bezbožníka, jehož nazýváme Antikristem[1].
9. Už Matouš prohlásil u [příležitosti] Kristova křtu: „Otevřela se mu nebesa a uviděl ducha božího sestupujícího jako holubice a spějícího k němu. A hle hlas z nebe, pravící: Ty jsi můj milovaný Syn, v němž jsem si zalíbil.“ Nesestoupil tehdy Kristus na Ježíše, ani není někdo jiný Kristus a Ježíš, ale Slovo boží, Spasitel všech, vládce nebes i země to je Ježíš, jak jsme se to dříve už učili, který přijal tělo a byl od Otce pomazán Duchem, stal se Kristem Ježíšem, jak praví Izaiáš.
10. Kvůli čemu pak přidal ono „ v městě Davidově“, ne-li proto, aby zvěstoval naplnění slibu učiněného Bohem Davidovi, že z plodu jeho lůna vzejde věčný král? A Ten příslib učinil stvořitel všeho.
11. A proč konečně není počet evangelií větší ani menší? Vždyť jsou v našem světě čtyři světová podnebí a čtyři všeobecné větry a církev je rozeseta po celé zemi a ozdobou a oporou církve je evangelium a duch života a má dvacet čtyři sloupů, které odevšad vydechují neporušitelnost a občerstvují lidi. Z toho je zřejmě, že učinitel všeho – Logos, jenž sedí na Cherubech a udržuje vše, když se zjevil lidem, dal jim čtveré evangelium, každé pro Ducha jedné světové strany. Také David, když vzýval jeho příchod, pravil: „Zjev se ty, jenž sedíš na Cherubech.“ A i Cherubové jsou obdařeni čtyřmi tvářemi a jejich tváře jsou obrazem horlivosti Páně. Říká totiž, že první tvář byla podobná lvu, zobrazujíc jeho podobu vůdcovskou a královskou; druhá se podobala dobytčeti a zpodobňovala řád kněžský a zasvěcující; třetí byla tváří lidskou, jež zřejmě popisovala jeho příchod jakožto člověka; a čtvrtá byla podobna okřídlenému orlu a ta vysvětluje dar Ducha snášejícího se na církev. A tomu také odpovídají [čtyři] evangelia, na nichž trůní Kristus. Neboť to podle Jana vykládá [jeho] slavný královský a vládcovský rod, když praví. „Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha a Bůh byl Slovo.“ Lukášovo je to, v němž vládne kněžský princip – počíná se [postavou] kněze Zachariáše obětujícího kadidlo Bohu“ již bylo připraveno vykrmené dobytče a chystal se obětovat za nalezení mladého chlapce. Matoušovo zvěstuje jeho zrod jako člověka, když říká: „Kniha zrodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova.“ Markovo zase začíná od prorockého ducha, který je dán lidem z výšin, [neboť] říká: „Počátek evangelia, jak je psáno u proroka Izaiáše.“ A totéž boží Slovo mluvilo o božských a slavných věcech k patriarchům před Mojžíšem, ale odvrátilo se od stojících v kněžském řádu. Avšak poté co se stalo člověkem, vyslalo dar ducha svatého na celou zemi a zahalilo nás svými perutěmi. A skutky božího Syna jsou tolikeré, kolik je podob života; a kolik je podob života, tolik je také vyjádření evangelia. Život je totiž ve čtyřech podobách a ve čtyřech podobách je i evangelium a působení božího Syna. A proto byl dán také lidstvu čtyřikrát všeobecný pokyn: poprvé Noemu po záhubě pomocí oblouku [duhy], podruhé Abrahámovi pomocí znamení obřízky, potřetí zákonodárství Mojžíšova zákona, počtvrté evangelia prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista. Když je tomu tak, jsou pošetilí a nepoučitelní, navíc i opovážliví ti, kdo opovrhují zjevnou podobou evangelia a uznávají současně buď více nebo méně podob evangelia, kteří soudí, že se [tak v nich] shledá více pravdy; ti budou vyvrženi z domu Kristova.
12. Naplnění [počtu?] apoštolů vyvozuje [kdo?] z toho, co bylo řečeno Davidem.
13. Bůh, který skrze proroka slíbil seslat svého Ducha na lidstvo, ho také poslal a Petr dosvědčuje, že Bůh naplnil své vlastní zaslíbení.
14. A nejiného Boha zvěstovali apoštolové, žádného jiného než trpícího a vzkříšeného Krista, [ani] jiného, jenž vstal z mrtvých a netkne se ho [více] utrpení, ale téhož jediného Boha spasitele a Ježíše Krista zmrtvýchvstalého. A hlásali víru v něho těm, kdo ještě nevěří v Božího Syna, a z[e spisů] proroků jim dokládali, že Mesiáše, kterého Bůh přislíbil poslat, poslal [coby] Ježíše, kterého oni ukřižovali a Bůh vzkřísil.
15. Zjevné je [nyní], co jim zvěstovali Petr a Jan, že příslib učiněný Bohem otcům, se naplnil v Ježíši; a nezvěstovali jiného Boha, ale božího Syna, který se stal také člověkem a trpěl, aby dovedl Izrael k poznání; a kázali zmrtvýchvstání a dosvědčovali, že co oznámili proroci o Kristově utrpení, Bůh naplnil.
16. Tak tedy apoštolové nesnižovali Boha, ale zvěstovali lidu, že Pomazaný je ukřižovaný Ježíš, kterého Bůh, jenž vyslal proroky, tedy tentýž Bůh, vzkřísil a udělil v něm spásu všem lidem.
17. To je (17?) hlasů církve, z nichž bere církev svůj počátek. Jsou to hlasy metropole občanů nové ústavy. Jsou to hlasy apoštolů, hlasy učedníků Páně, vpravdě dokonalých, kteří nabyli dokonalosti po nanebevstoupení Pána skrze Ducha a vzývali Boha, tvůrce nebes, země i moře, kterého hlásali proroci, i jeho Syna, kterého pomazal Bůh, neznajíce jiného. Tehdy u toho nebyl Valentin, ani Markión, ani ostatní z těch, kteří je vyzývají k obrácení. Proto je Tvůrce všehomíra, Bůh vyslyšel: praví se totiž, že se otřáslo místo, na kterém se shromáždili, a byli všichni naplněni svatým duchem, a mluvili slovo boží přede všemi, kdo chtěli uvěřit.
[1] Antikrist se většinou nepřekládá, avšak vzhledem k významu řeckých slovních části by ho bylo možno přeložit jako nepravého mesiáše/lžispasitele/lžimesiáše.