1 Bronté (Hrom): Dokonalá mysl
2 Byl/a/ jsem vyslán/a/
3 v moci a přiš/e/l/a/ jsem za těmi, co
4 o mně přemítají. A ®nalezli mne
5 ti, kdo po mně pátrají.
6 Pohleďte na mne, vy, kdo o mně přemítáte,
7 slyšte mne, kdo mi nasloucháte!
8 Vzhlížející k rozumu změňte se
9 a nezahánějte mne
10 před svým zrakem.
11 a nepozdvihujte v nenávisti proti mně svůj hlas
12 a vašemu sluchu®
13 ať nejsem nikde neznáma,
14 ani v jiných časech
15 Já
16 totiž jsem první i poslední. Já
17 udílím čest i hanbu,
18 já jsem nevěstka i paní,
19 jsem žena i panna,
20 já jsem matka i dívka; jsem údy
21 své matky. Jsem neplodná,
22 co mnoho synů má. Já jsem
23 ta, co velikou svatbu má,
24 avšak bez muže zůstává.
25 Já jsem ta, co rodí i
26 ke zrodu pomáhá. Já
27 jsem útěchou svých bolestí. Já
28 jsem nevěsta i ženich
29 a mým mužem je ten, kdo mě
30 zplodil. Já jsem matkou
31 svého otce a sestrou svého
32 muže a on je můj plod. ®
33 Jsem otrokyní toho, kdo mě připravil, já jsem paní
XIV
1 svého plodu.® On pak je ten, kdo mě zplodil
2 před časem v den
3 zrodu. A on je mým plodem®
4 v čase. A má síla je z něj.
5 Já jsem berlou
6 jeho mladistvé moci;
7 on je kolenem mého stáří.
8 A co on chce,
9 stane se mi. Já jsem tichem
10 nezměrné ceny® a myšlenkou®
11 o níž se často přemítá.
12 Já jsem volání® mocného
13 hlasu® a slovo® mnoha
14 podob. Já jsem příběhem
15 svého jména. Proč vy, kdo mě nenávidíte,
16 mě milujete a
17 nenávidíte ty, kdo mě milují?
18 Ti, kdo se mi vzpírají, mě uznávají,
19 proto vy, kdo mě uznáváte,
20 vzepřete se mi. Kdo o mně mluví
21 pravdivě, se ve mně mýlí, a ti,
22 kdo podlehli klamu, mluví o mně pravdu.
23 Proto, kdo mě znáte, se musíte stát o mě
24 neznalými, a kdo mě neznali,
25 nechť mne poznají.
1 Já jsem poznání i
2 neznalost. Já jsem
3 stud i nestoudnost.
4 Já jsem nezahanbená, já jsem
5 zostouzená. Já jsem posila i
6 <strach>® Já jsem válka
7 i mír. Poslyšte mne: Já jsem pohrdaná
8 i ctěná. Pozorujte mou
XV
1 chudobu a mé bohatství.
2 Nevyvyšujte se nade mne, jež
3 jsem sražena k zemi a
4 naleznete mne v tom,
5 co přichází. A nehleďte
6 na mne na hnoji, neodcházejte a
7 nenechávejte mě opuštěnou
8 a naleznete mne v
9 královských říších. A nehleďte
10 na mne, když jsem vyhnána
11 (na místo) k nejmenším a zavrženým,
12 neposmívejte se mi
13 a nevyvrhujte mne k těm,
14 kdo mne krutě zabíjejí.®
15 Já, ano já jsem milosrdná
16 a také krutá. Střezte se mne!
17 Nemějte v nenávisti mou kázeň
18 a mou zdrženlivost
19 nemilujte v mé pošetilosti
20 Nepleňte můj val a
21 nesvazujte srdce strachem před mou silou.
22 Proč pohrdáte
23 mým strachem a
24 proklínáte mou pýchu.
25 Já jsem ta, co je
26 nesmírně hrůzná a ta, co na tě doléhá
27 v chvění. Já jsem ta
28 slabá, vyloučená/zachráněná
29 z místa rozkoší. Jsem
30 nerozumná i moudrá.
1 Proč jste mě nenáviděli
2 ve svých radách? Já však budu
3 mlčet s těmi, kdo mlčí,
4 a zjevím své slovo.
XVI
1 Proč jste mne tedy nenáviděli, Řekové?
2 Že jsem cizinka mezi
3 cizinci? Já jsem Sofia, moudrost
4 Řeků, i poznání®
5 barbarů. Já rozsuzuji®
6 mezi řeky a barbary. Já
7 jsem ta, jež je v Egyptě v mnoha podobách.
8 a u barbarů nemá žádnou (podobu).
9 Já jsem byla nenáviděna
10 všude a milována
11 všude. Já jsem ta, kterou nazývají
12 životem, ale vy jste
13 ji nazvali smrtí. Já jsem ta, kterou
14 nazývají zákonem,
15 ale vy jste ji nazvali bezprávím.
1 Já jsem ta, kterou jste pronásledovali,
2 a já jsem ta, které jste se zmocnili.
3 Já jsem ta, kterou jste rozptýlili
4 a zničili a ta, kterou jste shromáždili.
5 Já jsem ta, před kterou jste se
6 v úctě pokořovali i ta, které jste se
7 protivili. Já jsem ta, která nectí svátky
8 a přesto má svátků mnoho.
9 Já, já jsem bez Boha a
10 (já jsem) ta, kdo má velikého Boha.
11 Já jsem ten, o němž přemítáte
12 i kterým pohrdáte. Já jsem
13 neučená a přesto ode mne pochází učení.
14 Já jsem ta, kterou jste
15 pohrdli a přesto
16 o mně přemítáte. Já jsem ten,
17 před kterým jste se skryli, a přesto
18 jste mi zjevní. Když totiž
19 se počnete skrývat,
20 já se sama zjevím,
XVII
1 a [když] totiž se začnete
2 [projevovat], já sama
3 [se skryji] před vámi. Ti kdo […
4 [……] od něj ne[…
5 [……] v nerozumnosti
6 [……] přijměte mne [
7 [poznání]. skrze zkroušenost
8 srdce ® a vezměte
9 si mě z poznání®
10 v zkroušenosti srdce a vezměte
11 si mě na nevzhledných
12 místech a v ponížení
13 a uzavřete se v tom,
14 co je dobré, i když je nevzhledné a v nemilosti.
15 Z hanby si mě vezměte
16 nezahanbeně
17 a z nestoudnosti
18 s ostychem. Pohrdněte mými
19 údy ve vás a
20 pronikněte do mne,
21 vy, kteří mne znáte a, kdo
22 znáte mé údy,
23 zbudujte velké v malém
24 prvotním stvoření.
25 Sestupte k dětství
26 a neošklivte si ho,
27 protože je malé a nepatrné.
28 Avšak ani neodmítejte
29 pro svou maličkost dospělost a řád;
30 neboť jestliže
31 rozeznáváte maličkost
32 od dospělosti®, proč
33 mě proklínáte
34 a přitom mě uctíváte?
1 Ublížili jste a slitovali jste se.
2 Neoddělujte mě od toho, co je na počátku
XVIII
1 a co jste [poznali a]ð
2 nic neodvrhujte [a ]
3 nezamítejte […
4 …[…]… a
5 nezná[…] ho. [
6 […] to, co je mé [
7 Já znám to, co je na počátku a
8 to, co je po mně, mne zná.
9 Neboť já jsem duch® […
10 a spočinutí® [………]
11 Já jsem poznáním své cesty a
12 cílem těch, kdo mě hledají, a
13 vůdcem těch, kdo se po mně táží,
14 a silou sil v mém poznání®
15 andělů, kteří byli vysláni
16 mým slovem, i boha
17 v bohu skrze můj úradek,
18 i duchů všech mužů, kteří
19 jsou se mnou i žen,
20 které jsou ve mně. Já jsem (ta, jež je)
21 uctívána a ta, které žehnají.
22 Ale i ta, kterou v hanbě
23 pohrdají. Já
24 jsem mír a pro mne povstává boj.
25 (A) Já
26 jsem cizinkou i občanem.
27 Já jsem bytí® i to, co nemá
28 bytí. To co existuje skrze
29 společenství® se mnou, nedojde,
30 mého poznání ale to, co trvá v mé
31 bytosti, to mne pozná.
1 Moji blízcí mne nepoznali
2 a ti, kdo jsou vzdáleni
3 daleko ode mne, ti mne poznali.
4 V den, kdy jsem blízko
XIX
1 [vám, jste] vzdáleni mimo
2 [mne a] v den, kdy jsem já
3 vzdálena od [vás, jsem]
4 [blízko u] vás. Já [jsem]
5 […..zahaluje] mysl. [Já jsem]
6 […….] přírody®.[Já jsem]
7 [……..] stvoření duchů
8 […..] žádost duší
9 [Já] jsem vláda i bezvládí.
10 Já jsem spojení i
11 rozloučení. Já jsem uchovávání
12 a já jsem zkáza. Já
13 jsem ten pod zemí a vystupuje se přitom
1 ke mně. Já jsem soud
2 i odpuštění. Já, já
3 jsem bez hříchu a kořen
4 hříchu pochází ze mne.
5 Já jsem touhou ve
6 zření i zdrženlivostí
7 srdce. Já
8 jsem slyšení, jež přijímá
9 každý a řeč,
10 kterou nikdo nedokáže
11 zmoci. Já jsem němá,
12 která nemluví a veliké
13 je množství mých řečí. Naslouchejte
14 mi s mírností a nechte
15 se mnou poučit ve své hrubosti.
16 Já jsem ta, jež tě zdržuje od návratu
17 a vyhánějí mne na tvář země.
18 Já vytvářím chléb a
19 ducha v útrobách. Já jsem
20 poznání svého jména. Já jsem
21 svým vlastním křikem a ozvěnou
XX
1 Zjevuji se a
2 kráčím v [
3 pečeť mé [
4 […]
5 [……] Já jsem [
6 [….] má vlastní obrana [
7 Já jsem ta, jíž nazývají
8 "Pravda" i násilí [
9 Vy mě uctíváte [
10 a potichu šeptáte, jak jste
11 silní proti mně, odsuzujíce se tak sami,
12 ještě než bude vynesen proti vám soud.
13 neboť jste křivý soudce.
14 Kdybyste byli odsouzeni
15 tímto, kdo
16 vás osvobodí? Nebo kdyby vás on osvobodil,
17 kdo se vás
18 zmocní? To, co jsme my
19 uvnitř, to je to, co jsme i
20 navenek; a ten, jenž vás vytvořil zevně,
21 ten utvořil
22 i vaše nitro. A to, co
23 vidíte vně ve svém okolí,
24 to vidíte zjeveno i ve svém nitru
25 a je to vaším oděvem.
26 Slyšte mě, kdo mi nasloucháte
27 a poučte se z mých slov
28 vy, kdo mě znáte. Já jsem
29 sluch, jenž vše přijímá.
30 Já jsem řeč, která není
31 pochopena. Já jsem
32 jméno hlasu a zvuk
33 jména. Já jsem znaménkem
34 v písmu a zjevením
35 rozdílu. A já
XXI
1 [
2
3 ]
4 […….] světlo [
5 […….] a [
6 [……] kdo nasloucháte
7 [……] (k) vám. Tvář […..]
8 [……] veliká síla. A
9 [……] nezmění jméno.
10 [……] k tomu, kdo mě stvořil.
11 Já vyslovím jeho jméno
12 Hleď{te} tedy na jeho slova a všechna písma
13 jež se naplnila.
14 Pomyslete na to (tedy) vy, kdo nasloucháte i
15 vy, sami andělé,
16 i ti, co byli posláni,
17 i duchové, kteří vstali
18 z mrtvých: Já jsem ten, jenž
19 je sám sebou a není nikdo,
20 kdo mě bude soudit. Neboť
21 jsou to sladké obrazy, jež
22 jsou skryty v mnohých hříších.
23 a nevázanostech
24 a zavrženíhodných vášních
25 a časných rozkoších,
26 jež jsou kroceny
27 než vystřízliví a
28 odejdou vzhůru na místo svého spočinutí.
29 A naleznou
30 mne tam a budou
31 žít a již znovu
32 nezemřou