Canticum Habacuc (Hab 3)

	Vulgáta	vlastní překlad	Ekumenický překlad
1	Oratio Abacuc prophetae pro ignorationibus	Modlitba Habakuka, proroka, žalozpěv:	Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně	1
2	Domine audivi auditionem tuam et timui Domine opus tuum in medio annorum vivifica illud in medio annorum notum facies cum iratus fueris misericordiae recordaberis	Bože (Jahwe) slyšel jsem tvou zvěst i zděsil jsem se, Bože (Jahwe), tvého díla v běhu let je činíš životem, v běhu let je oznamuješ; avšak i kdyžs rozezlen, pamatuješ na slitování.	Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování!	2
3	Deus ab austro veniet et Sanctus de monte Pharan SEMPER operuit caelos gloria eius et laudis eius plena est terra	Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý – sela- Na nebesích sídlí jeho sláva, jeho chvály je plná země.	Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý – sela- Nebesa přikrývá velebnost jeho země je plná chvalozpěvů	3
4	splendor eius ut lux erit cornua in manibus eius ibi abscondita est fortitudo eius	Září jako světlo, v ruce třímá dva rohy, tam je skryta jeho síla	Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž je skryta jeho síla.	4
5	ante faciem eius ibit mors et egredietur diabolus ante pedes eius	jde před ním mor zpod nohou mu vyskakují morové šípy	Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním.	5
6	stetit et mensus est terram aspexit et dissolvit gentes et contriti sunt montes saeculi incurvati sunt colles mundi ab itineribus aeternitatis eis	Zastavil se – hle, měří zemi, uviděl to svět a zachvěl se rozestoupily se odvěké hory, výšiny světa se mu poddaly, k věčnosti míří jeho cesta.	Stanul, a měří zemi, pohlédl a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu.	6
7	pro iniquitate vidi tentoria Aethiopiae turbabuntur pelles terrae Nadian	jako nicotné jsem prohlédl kúšanské stany, napětím se třese midjánská kůže	Vidí, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjanské země.	7
8	numquid in fluminibus iratus est Domine aut in fluminibus furor tuus vel in mari indignatio tua quia ascendes super aequos tuos et quadrigae tuae salvatio	jako bys hněvem vzplanul proti řekám. **[Směřu]je tvůj hněv proti řekám, nebo snad proti moři? Neboť jezdíš na svých ořích – tvoje vozba je spásou.**	Vzplanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu.	8
9	suscitans suscitabis arcum tuum iuramenta tribubus quae locutus es SEMPER fluvios scindes terrae	obnažíš svůj luk – lid [=kmeny] to stvrdí přísahou: Sela. Zbrázdils zemi řekami,	Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. – sela – Řekami rozpolcuješ zemi.	9
10	viderunt te et doluerunt montes gurges aquarum transiit dedit abyssus vocem suam altitudo manus suas levavit	spatřily tě hory a bolestí se svíjejí, přehnala se průtrž mračen, ozval se hlas podsvětí, výšiny se pozvedly.	Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň se do křiku dala, vysoko vzpíná své ruce.	10
11	sol et luna steterunt in nabitaculo suo in luce sagittarum tuarum ibunt in splendore fulgurantis hastae tuae	Slunce i měsíc stanuly ve svém příbytku budou se ubírat světlem tvých šípů, v blesku tvého zářného kopí.	Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blyštivého kopí.	11
12	in fremitu conculcabis terram in furore obstupefacies gentes	Rozlícen po zemi kráčíš a v hněvu dupeš po národech země.	Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš.	12
13	egressus es in salutem populi tui in saluten cum christo tua percussisti caput de domo impii denudasti fundamentum eius usque ad collum SEMPER	Vyšel jsi pro spásu svého lidu, pro spásu svého pomazaného Potřels hlavu bezbožného rodu, obnažils ho od hlavy k patě Sela	Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu. – sela –	13
14	maledixisti sceptris eius capiti bellatorum eius venientibus ut turbo ad dispergendum me exultatio eorum sicut eius qui devorat pauperem in abscondito	Kyji jsi rozdrtil hlavy jeho spojenců: Ženou se jako smršť, chtějí mě smést; jejich jásot zní jakoby požírali vskrytu chudého.	Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného.	14
15	viam fecisti in mari equis tuis in luto aquarum multarum	Své oře jsi vehnal do moře, do příboje mnohých vln.	Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.	15
16	audivi et conturbatus est venter meus ad vocem contremuerunt labia mea ingrediatur putredo in ossibus meis et subter me scateat ut requiescam in die tribulationis ut accendam ad populum accinctum nostrum	Uslyšel jsem o tom a zatrnulo mi v útrobách, hlasitě zajektaly mé dásně kosti mi měknou, podlamují se mi nohy, avšak očekávám klidně den soužení, kdy se objeví cizí národ a vrhne se na nás.	Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jako by kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid.	16
17	ficus enim non florebit et non erit germen in vineis mentietur opus olivae et arva non afferent cibum abscindetur de ovili pecus et non erit armentum in praesepibus	Neboť fíkovník nevykvete a vinice nic nevydají ztenčí se výnos olivy a pole nevydají pokrm bude vybit ovčinec a v chlévech nebude dobytek,	I kdyby fíkovník nevypučel, réva nevydala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,	17
18	ego autem in Dno gaudebo exultabo in Deo Iesu meo	ale já budu jásat v Bohu – Jahwem zaplesám v Bohu své Spásy;	já však budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.	18
19	Dominus Deus fortitudo mea et ponet pedes meos quasi cervorum et super excelsa mea deducet me victor in psalmis canentem	Jahwe, můj Pán, je má tvrz – mé nohy klade [jemně] jako nohy laně a provází mě k výšinám Kantorovi na neginót.	Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. *Pro předního zpěváka za doprovodu* strunných nástrojů.**	19

poznámky:

v.2 Septuaginta překládá "viděl jsem" místo "děsil jsem se"

v.7 je to sice až v ed.Bombergiana, ale je to zajímavé: :autou ,eneka seisqhsetai §~h oivkoumenh, pokud by odkazovala na"erec" dávalo by to logický postup od "výšin" přes zemi k řekám a moři

v.11 ewhlbz je hapax legomenon, ani Septuaginta neví pořádně, jak překládat (ve svém šiku)

v.13 některé Septuagintní rukopisy vypouštějí "pomazaného svého" – průhledná křesťanská redakce

v.14 problém s "jeho žezly", někteří řeší úpravou textu

v.17 xrpt je hapax legomenon, ovšem dává smysl, někteří upravují na hhpt, bude plodit (tak i Septuaginta karpoforhsei)

Tento hymnický zpěv je proroctvím o strašlivém příchodu Božím k soudu – především nad nepřáteli Izraele; prorok jako by nevěděl z čeho má mít větší hrůzu – z lítých nepřátel nebo z hrozného hněvu Božího. Přelomový je v tomto rozpoložení v.17 (16b), kde dochází k velkému upokojení. Prorok celou vahou své bytosti položí své doufání v Boha.V této poloze se potom otvírá apokalyptický výhled k mesiášskému věku.

Canticum Habacuc (Hab 3)

Základní informace