Přijď již, jenž jsi Duchem zván
svatý, jasný nebes Pán,
tvého svĕtla třeba nám.
Přijdi Otče žebráků,
dáváš dary bez vdĕku,
svĕtlo skýtáš človĕku.
Potĕšení nejlepší
a návštĕvník nejsladší
jsi pro práce vezdejší.
Spočinutí znaveným,
rozhorleným mírný stín
a útĕcha plačícím.
Svĕtlo nebes blažené,
láskou naplň srdce mé
i všechny vyvolené.
Vždyť bez záře slávy tvé
človĕk v bídu upadne,
nicota v nĕm zavládne.
Pošpinĕné očisti,
svlaž naše vyprahlosti
a zahoj vše bolesti.
Obmĕkči nepoddajné,
co je mrazem spoutané
zahřej, naprav nepravé.
Sedmerou dej milost tĕm,
kdo dnem nocí v žití svém
čekají své spásy den.
Kdo Tĕ v lásce chovají,
v tebe pevnĕ doufají,
nechť se vĕčnĕ radují.
poznámka k překladu: Překládat svatodušní sekvenci je možná počínání pošetilé, protože Veni Sancte asi už přebásnili mnozí lidé mocní slova mnohem lépe nežli já. (Je-li však tomu tak, proč jejich překlady dávno nenahradily ten strašlivý užívaný austrokatolický překlad i s jeho dĕsnou houpavou melodií?) Novou melodii jsem také už začal vymýšlet, ale přijde až v další fázi. Každopádnĕ bych prosil ty z vás, kdo chodíte na nĕjaké katolické servery, abyste se to pokusili tam umístit – uvidíme, jaká bude odezva…