Tento příspěvek bude krátký, neboť jsem Český Brod navštívil jen krátce a jaksi „nuceně“. – Po neúspěšném výletu do Tismic (web pravil, že má být bohoslužba a nebyla) jsem neměl žádnou dopravu přímo odtud a byl nucen dojít po silnici do Českého Brodu, i když – v jednom bodě se tak nijak příliš příjemná cesta po silnici vyplatila. Ale nepředbíhejme.
Hlavním cílem mé výpravy byly pochopitelně Tismice a jejich románská bazilika. Výlet jsem si pečlivě dlouho naplánoval na dobu bohoslužby, abych mohl památku obdivovat zevně i zevnitř. Českobrodský děkanát ale zřejmě nemá problém nedodržovat, co sám uveřejnil. Žádná bohoslužba nebyla a já jsem naopak musel podniknout ne sice dlouhou, ale ne moc příjemnou cestu do Českého Brodu pěšky, neboť autobus, kterým jsem byl přijel, pochopitelně odejel a jiný, kterým bych byl asi odejel po bohoslužbě jel až za hrozně dlouho. – To bylo to první, nepříjemné překvapení.
Obrázky Tismické baziliky tedy poskytuji bez ladu a skladu, tak jak jsem ji pouze obešel.
Zvlášť vybírám jen barokní portál celého objektu, protože ten je stylem od baziliky odlišný.
Český Brod jsem zatím poznával (a asi skoro každý poznává) převážně z vlaku. K tomu se ostatně váže určitá vzpomínka popsaná jinde (viz Tři ženy). Nádraží je na severní straně města, já jsem se nyní k němu blížil z jihozápadu. Pro přehlednost bude ale lépe zachovat pořadí z centra na periférii a tudíž obrátit směr mého pochodu. Tak tedy:
Takhle vypadá českobrodský kostel (sv.Petra a Pavla, tuším):
– zvenčí
… a zevnitř.
Před kostelem je ještě tenhle trošku humpolácký Jan Nepomucký.
Pak má Český Brod samostatně stojící věž, zdaleka viditelnou.
A také hezké domy a domovní znamení (to už se ubíráme Suvorovovou ulicí na jihozápad).
A taky má muzeum a jiné pamětihodnosti, ale mně do oka padl už jen malý křížek, takový opuštěný, tedy opuštěný nikoli tím, že by se o něj lidé nestarali, ale opuštěný svým prostředím – domy, jež vídával stávat okolo, vesnicko-předměstským životem. My tomu dnes říkáme častěji „přeznačení“, nebo učeněji „kulturní transfer, translace“. Stojí dnes před hudební školou. Ale je to v podstatě to, co jsem řekl.
Nuže když půjdeme dál z města a projdeme okolo všech těch hezkých či ošklivých domů a mineme všechny domky a vilky s auty v garážích, před garážemi a za garážemi a vyjdeme nakonec mimo město na silničku, která je ovšem jakýmsi „přivaděčem“ k „prvotřídové“ silnici Kolín-Praha (což už je provozem vlastně dálnice), potkáme něco podivuhodného. U této venkoncem protivné silnice stojí tříboká výklenková kaple, pro mne neznámého zasvěcení (Ale jaký jiný význam a zasvěcení může mít tříboká kaple nežli Nejsvětější Trojice?), již bez jakékoli další výzdoby. Její tříbokost se mi moc nepodařilo zdokumentovat, ale snad to trochu na těch obrázcích vidět je.
Je pozoruhodné, že to je již třetí trojboká kaple v okolí, kterou jsem objevil. Tu Kutné Hoře nejbližší (a také nejkrásnější) nemám bohužel nafocenou; stojí u soukromé farmy poblíž Starého Kolína a je dobře viditelná z Čáslavské trati! (Přesto trvalo mnoho let, nežli jsem se k ní vypravil, netuše, co tam objevím!). Dovolím si tedy zde prezentovat fotografii z webu mapy.com (autorem má být Irena Brožová).
Další tříbokou kapli jsem objevil v Čestíně, v rámci své povinnosti patrona, který má kontrolovat svatojakubskou cestu, a je tudíž popsána zde Etapa 12. Zbraslavice – Kácov.
zpět/vzhůru