Malý, tajemný kostelík sv.Bartoloměje, který jsem si vytipoval za cíl už při prvním ohledávání (a pročítání!) – map brzy po přestěhování do Kutné Hory (já totiž dost často čtu i zadní stranu map) jsem při své první pouti k němu nenašel! A to přes to, že je vidět z vlaku, z trati na bývalém hlavním tahu Praha-Brno a pamatuji se, že jsem si toho nenápadného kostelíku všiml již, když jsme tudy cestovávali jako mladá rodina často do Bratislavy.
Putoval jsem tehdy poprvé k němu v dosti pohnutém rozpoložení, hledaje odpověď na své tehdejší trápení, a tak mě ani příliš nemrzelo, že jsem ho nenašel, i když jsem dorazil podle mapy přímo na místo, kde by měl být; bylo to sice podivné, ale hlavním byla tehdy ta pouť, ne její výsledek. Navíc ani z křižovatky cest, a vůbec z cest k obci a v obci ho není vidět. (Zde je třeba podotknout, že Lochy nejsou vůbec obec, jen malá osada, částečně zemědělského a částečně asi rekreačního charakteru, která spadá administrativně pod Čáslav.) Kostel totiž asi nikdo nenajde, kdo si nedá poradit od místních, nevede k němu totiž vůbec cesta, aspoň ne běžná cesta, na které by bylo vidět, že to je cesta!
Kostel je uvnitř prázdný, nevyužívá se církevně ani jinak. Církevně spadá pod farnost v Sedlci, fakticky se o něj stará jedna paní ze sdružení Čáslavská včela. Vpravdě však je králem starodávných kostelů Čáslavska, neboť jeho raně středověký je plně uchován a nic ho neruší. Fotografie nedokáží ani zpola zprostředkovat atmosféru, která místo obklopuje. Když ke kostelu doopravdy pronikneme (neprozradím kudy!) octne se člověk skutečně jakoby ve středověku. I když se nalézáme prakticky na rovině (na širokém rovinatém dně Čáslavského úvalu) návrší, na němž kostel stojí nad říčkou Klejnárkou, působí z bezprostřední blízkosti impozantně. Kostel navíc stojí na skále, do níž se zahlubuje jeskyně… Syrové, neopravované kameny raně gotické stavby… Opravdu nejde tu atmosféru popsat ani slovy.
