Kostel sv.Gottharda v Potěhách klame tělem: Co na něm vypadá staré, je nové, a co vypadá nové, je – v některých případech – staré. Staré tak nejsou gotické opěráky, jež rytmizují celou západní stěnu kostela, …
… ba ani tyto na straně východní, byť s tou je to komplikovanější:
A dokonce ani oltář v presbytáři na jižní straně kostela s krásnou gotickou klenbou. (Na těch oltářích to i jen maličko zkušený pozorovatel pozná, na té klenbě hůře.)
Ne, nepřehlédli jste se, mluvím skutečně o straně západní, východní a jižní, nikoli jižní, severní a východní, jak by se dalo z obrázků vyvozovat. Kostel byl totiž – dokonce několikrát – přestavěn a přitom PŘEORIENTOVÁN. Bude tedy nejlepší nejprve uvést půdorysné schéma kostela, které přejímám z publikace: Karel Kibic ml.: Středověká venkovská sakrální architektura na Čáslavsku, Praha 2010. Ze stejné publikace jsou i černobílé fotografie uvedené níže, které již dnes nebylo možno pořídit.
Pro uvedené schéma platí zhruba, že čím černější šrafování, tím je zdivo starší. A všechny ty opěráky jsou tak jen parádička přistavěná v 19.století spolu s novou sakristií, která snad jediná přiznává barvu a netváří se starší, než je. Pěkně ji vidíme na tomto pohledu od jihovýchodu.
Vraťme se ale ke schématu. Sledujeme-li v něm nejsilnější šikmé čtverečkové šrafování, odhalí nám, že původní, o hodně menší gotický kostelík ležel zhruba v polovině dnešního a byl opravdu orientován presbytářem na východ. A také nám schéma říká, že tam dosud je. Ale kde, když ho na fotografiích nevidíme?
Je to trochu moje chyba. Kostel, jak vidíte, halí skoro ze všech stran krásné, mohutné stromy, a já mezi nimi nenašel úhel, abych vyfotil celou východní frontu kostela, v té bujné srpnové vegetaci to skoro nešlo. Proto si na tomto místě posloužím fotografií ze zmíněné publikace, kde jsou stromy holé, ale ani na ní nic neprozrazuje, že by východní fronta kostela, byť členitější, v sobě někde skrývala původní presbytář.
Ani zvnitřku kostela nás nic neupozorní na to, že bychom tam někde měli hledat gotický presbytář; snad tedy budeme hledat kapli, jakých v baroku rostlo v kostelech i při kostelech hojně, ale – ani tu nenajdeme!
Karel Kibic ml. ji však ještě v roce 2008 našel a vypadala tehdy takhle.
Ovšem dnes bychom ji marně hledali, na jejím místě je toto. Přestavba v roce 1659, které převážnou měrou vděčí kostel za svůj dnešní vzhled totiž nebyla poslední – proběhlo ještě mnoho dalších úprav a dostaveb, mimo jiné i ony regotizační úpravy z 2.pol.19.stol, od nichž pocházejí ony opěráky. A jak je vidět, poslední modernizační úprava proběhla zcela nedávno.
Obrázek není moc kvalitní, ale přesto na něm vidíme něco, co vypadá nově a je – staré. Ta jemná klenba bez žeber je opravdu gotická a gotické je i okno za sochou madony, které bylo předtím skryto za barokním oltářem.
A ještě něco tam máme starého, ale velmi nenápadného. Ono je to vidět vlastně už na tom předchozím nekvalitním obrázku, ale ukážeme si to ještě jednou. Když se vrátíme ke schématu, kromě toho tučného kosého gotického čtverečkování tam vidíme ještě jedno, tentokrát ne kosé, a to označuje věž a podvěží, jež pocházejí z renesanční epochy. A té také náleží maličký nenápadný portálek, který vidíme zde.
Prošli jsme tedy stavebním vývojem kostela v Potěhách jaksi pozpátku, zpět do hlubin minulosti, a nyní se nadechněme a vyjděme z kostela opět ven, pod překrásné lípy ho zcela – až na západní stranu, která je vůbec nějak problematická; nechci ze sebe dělat senzibila, ale něco je na ní nepříjemného – kol a kolem obklopující…
… ke křížku, který je prostý a krásný zároveň.
zpět/vzhůru