Svůj víceméně každoroční silvestrovský výlet jsem letos směroval za jedním z posledních románských kostelů v okolí, který jsem ještě nepoznal – ke kostelu sv.Havla ve Skvrňově nedaleko Uhlířských Janovic. Pro veliký mráz jsem nakonec udělal jen velice malý okruh – od zastávky v Hatích přes Vavřinec do Skvrňova, a odtud jsem se dokonce nechal odvézt autobusem do Uhlířských Janovic. Doufal jsem, že tam naleznu nějaké pravé silvestrovské posilnění, ale ač bylo teprve poledne, vše bylo v tomto městě beznadějně zavřeno – hospody, kavárny, cukrárny, ba nebyl otevřený ani jediný obchod, až na vietnamský, který však neprodával jídlo ale jen oblečení! Docela mě to rozzuřilo. Ale zpět k výletu. Čekalo mě na něm totiž jedno překvapení.
Nemyslím tím vesničku Hatě, kterou jsem musil projít po silnici jako první a na níž snad kromě pěkného pohledu do kraje není nic zvláštního.
Za Hatěmi jsem zamířil na Vavřinec, což znamenalo nejprve cestu kolem velikého – a zamrzlého – Vavřineckého rybníka. Viděl jsem na jeho ploše několik skupinek – i daleko od břehu věnujících se různým zimním potěšením a sportům a nepřišlo mi to zrovna bezpečné. Ten den sice mrzlo, ale několik dní předtím nikoli. Nu, snad se jim nic nestalo – byly tam i děti.
Ale jakmile se nad rybníkem začalo rýsovat panoráma obce Vavřinec, překvapení bylo tu.
Jistě jste si i vy všimli té gotické siluety s věží. Přitom mě podle informací z různých map po cestě na Skvrňov žádná další významná památka neměla potkat.
Nuže – kostel (tuším sv.Antonína) ve Vavřinci gotický není, je novodobý. Ale je to velmi pěkná a dalo by se říci „fotogenická“ novogotická architektura, že si říkám, je až škoda, že se pravidelně nevyužívá, Kostel vznikl, podle informací, jež jsem na místě shromáždil, z iniciativy místního velkostatkáře, a věru dělá jemu i místu čest. Podívejte na ta nebývalá sdružená gotická okna a, řekl bych, polokatedrální bazilikální rozvrh se zkráceným ale dvojitým transeptem!
Pak vedla cesta přes Církvice – a v tom je dvojí zmatek: Jednak , že jsou to úplně jiné Církvice, než ty, jež jsem popsal zde Církvice (http://andresius.cz/o-nas/auctoris-peregrinationes/cum-verba-desunt/kostely-caslavska/cirkvice/) – v nichž, pro změnu je kostel sv.Vavřince; jednak, že tyto Církvice, vzdor svému názvu žádný kostel nemají, jen docela pěknou sochu svatého Jána za vesnicí.
Zato je zde zámek, kterému jsem žel nevěnoval větší pozornost, asi že jsem ho viděl z nesprávné strany, a tudíž ani nevyfotil. Kradu tedy fotku z veřejných zdrojů (autor Pavel Dvorský).
Pak už mě čekal jen drobný křížek při cestě na Skvrňov a za ním už Skvrňovská románská (skutečně románská) bazilika sv.Havla
O Skvrňovském svatohavelském kostele bylo na místě informací poskrovnu. Prakticky jenom poměrně zevrubné a nikoli nezajímavé informace o zvonech (pro běžného poutníka jako já pochopitelně neviditelných, a také neslyšitelných, protože, kdo by na ně v takové odlehlé díře a navíc v zimě zvonil :); nikoho – naštěstí – zatím nenapadlo instalovat tam zvonicí automat)
… a pak už jen jeden drobný štíek u dveřního ostění.
A pak už zbývaly jen nejrůznější pohledy na kostel, zblízka…
… i zdáli.
A do třetice sem přidáme něco, na co by se asi jinde nedostalo. Šlo opět o náhodný nález při cestě (v jiný čas, ale velmi blízko) a je jím Žíšov, který má velice malebný kostel (dovnitř jsem se pochopitelně také nedostal – navíc bylo mál času), údajně sv.Mikuláše.
Na předposledním obrázku je vidět socha, jež stojí před kostelem. Dle údajů na webu to má být také svatý Mikuláš, což by mělo logiku. Na soklu nejsou žádné informace; srdce s hřeby a nápisem IHS (pokud jsou to hřeby) však na svatého Mikuláše příliš neukazuje. Snad by to mohl být svatý František Saleský, jež se těšil přízni jezuitů a měl biskupskou hodnost, jakkoli takovéto jeho silně patriarchální zobrazení odporuje známé skutečnosti (ovšem to lokální tvůrce sochy nemusel vědět).
Na hrázi přilehlého rybníka je ještě tento kříž.
