V mém životě je nyní mnoho nového a novým zážitkem byla též svatodušní vigilie. To je poměrně nová věc; byla vytvořena teprve nedávno po vzoru vigilie vánoční a velikonoční – zřejmě aby třetí nejdůstojnější svátek křesťanstva měl všechny náležitosti jako ostatní dva. Já jsem se zúčastnil svatodušní vigilie v kostele sv.Jakuba v Jakubu, což je sám o sobě klenot, který by si zasloužil dlouhé pojednání (románská emporová bazilika s původní venkovní figurální výzdobou!) Liturgie obsahovala prvky ohně, světla, sedm čtení (jako velikonoční vigilie) a příslušné žalmy a zpěvy. Přišel jsem o něco pozdě, protože z mého nového domova v Šipší na zboží Sedleckém je to tak hodina a čtvrt ostré chůze. Bazilika byla ve dvou řadách okolo stěn plná lidí – zčásti místních, zčásti Kutnohorských. Přes poněkud rustikální výkon pana faráře mělo vše zcela důstojný charakter. Po zpáteční cestě jsem zažíval nefalšovanou svatodušní noc, a zažil jsem i něco, co jsem si myslel, že je filmovou zvukovou fikcí: slyšel jsem přesně ony tajemné kvíkavé zvuky, které se ozývají během celé části "Праздник" v Andreji Rublevovi.
Jediným méně důstojný bodem bohoslužby byla – svatodušní sekvence. Ano, jak to? Samozřejmě nemám na mysli latinské chorální "Veni Sancte Spiritus", onu úžasnou středověkou kompozici, ale její austrokatolickou českou podobu se známou houpavou melodií – ani ji radši nebudu citovat, abych vám nevyvolal to hroznou asociaci. Ale nadání Ducha – nebo co to bylo – mě naštěstí neopustilo ani v onu chvíli a rozhodl jsem se, že to tak nenechám: Částečně při bohoslužbě, částečně po ní cestou domů vznikl tento nový překlad velikonoční sekvence, jako první krok k nápravě. Novou melodii jsem také už začal vymýšlet, ale přijde až v další fázi. Je to možná počínání pošetilé, protože Veni Sancte asi už přebásnili mnozí lidé mocní slova mnohem lépe nežli já. (Je-li však tomu tak, proč jejich překlady dávno nenahradily ten přízračný užívaný?) Každopádně bych prosil ty z vás, kdo chodíte na nějaké katolické servery, abyste se to pokusili tam umístit – uvidíme, jaká bude odezva…
Přijď již, jenž jsi Duchem zván
svatý, jasný nebes Pán,
tvého světla třeba nám.
Přijdi Otče žebráků,
dáváš dary bez vděku,
světlo skýtáš člověku.
Potěšení nejlepší
a návštěvník nejsladší
jsi pro práce vezdejší.
Spočinutí znaveným,
rozhorleným mírný stín
a útěcha plačícím.
Světlo nebes blažené,
láskou naplň srdce mé
i všechny vyvolené.
Vždyť bez záře slávy tvé
člověk v bídu upadne,
nicota v něm zavládne.
Pošpiněné očisti,
svlaž naše vyprahlosti
a zahoj vše bolesti.
Obměkči nepoddajné,
co je mrazem spoutané
zahřej, naprav nepravé.
Sedmerou dej milost těm,
kdo dnem nocí v žití svém
čekají své spásy de.,
Kdo Tě v lásce chovají,
v tebe pevně doufají,
nechť se věčně radují.