Sen o dvojím bydlení
Stěhuju se zpátky k sobě. Vysvětluju někomu, že teď bydlím na dvou místech – tak vždycky na půl roku. Teď se stěhuju na to pohodlnější bydlení, kde mám víc věcí, třeba i přehrávač. Je to na Besední bude tam se mnou jen matka (duch matky?), zatímco dvojice, která má taky právo tam bydlet (já ovšem taky!) tam nebude (a to je zřejmě důvod, proč takhle pendluju) Ti dva jsou Alena a Lojza (teta a strýc)[1]. Nicméně je ještě na odchodu zastihnu a pěkně si to vyříkáme: Křičím na ni, že jí nestačí její dům, když chce ještě další dva byty.
Pak ještě při dospávání sen, že jsem ve velké, asi univerzitní, jídelně. Nicméně není asi pracovní den, takže kromě té jídelny se v tom objektu nic neděje. Tam je ovšem živo. Já nakonec nejím, ale stejně mě jeden spolužák, vzpomněl jsem si na jméno: „Vacek“, buzeruje, ať koukám taky jím umývat nádobí: „Kdo nepracuje, ať nejí“.
U obou (a možná ještě dalších snů) v této řadě mě provází pocit vzdoru a zdravého nasrání, že si nenechám líbit ty buzerace, jak se se mnou snaží různí (mocnější/bohatější) vyjebat.
15-XI-24
[1] Věcná poznámka: Lojza umřel už před několika roky. O ALENĚ nevím, zda ještě žije: Můj poslední pokus ji kontaktovat byl, když měla máti Věra starost, že se jí dlouho neozývá a to ještě žila (byla mladší než máti) Obcházel jsem tehdy několik hodin podle jejího zpustlého domu, zvonil a pokoušel se různě dostat dovnitř. Domnívám se, že mě slyšela a možná i viděla – ale nezareagovala.
Mnohem dále zpátky leží vzpomínka, která je možná podkladem tohoto snu, a to, jak v okamžiku smrti dědečkovy, kdy se byt na Besední uprázdnil a my s Ivou jsme se do něho jako novomanželé chystali nastěhovat, nás Lojza a Alena buzerovali, (tehdy těhotnou) Ivu tahal Lojza po nějakých hospodách přes půl prahy, vyměnili tam nábytek za podřadný apod.