Rohozec je jedna ze tří vsí vysazených Sedleckými cisterciáky na místě bývalého velikého lesa Bor. (Dalšími jsou Svatý Mikuláš a Svatá Kateřina, jejichž popis naleznete zde: Etapa 10. Záboří – Kutná Hora). Je tedy logické, že ve vsi jimi založené (ať již byla pojímána jako grangie nebo poddanská ves) založili též kostel, v tomto případě spíše kapli.
Už z pohledu na rokokový štít kostela je ovšem zřejmé, že z původní středověké kaple toho asi moc nezbylo. Karel Kibic ml. popisuje ve své výtečné publikaci Středověká venkovská sakrální architektura na Čáslavsku (UNICORNIS Praha 2010) stavební vývoj kostela takto: Kostel byl prodloužen k západu tak, že v přistavěné části vznikla loď, z původní lodi se stal presbytář a z presbytáře sakristie. Interiér kostela tak získal halový charakter bez oddělení presbytáře. (str.137).
Gotické prvky (klenbu) tak tedy máme možnost snad jen v sakristii, kam jsem ovšem nepronikl. Zvenčí vypadá dost nevábně:
A to je zhruba vše, co mohu o kostele sv.Maří Magdalény v Rohozci napsat. Bohoslužby tam během roku nejsou, snad o pouti (ta by měla být 22.července), když si na ni místní církevní představitelé vzpomenou a mají zrovna v ten den čas. Vesnice je pokojná, s hospodou, která ale, zdá se, je otevřena jen sezónně, i když nevím kdy. Má dost zeleně, kostel je jí sám obklopen…
… a přímo před kostelem stojí ohromná, nádherná lípa.
Aby však to povídání nebylo tak krátké, popíšu ještě cestu, kterou jsem se dál z Rohozce ubíral. (Do Rohozce jsem přišel po silnici z Kačiny, což také není ošklivá cesta, jakkoli na silnici musí člověk počítat s nějakými těm i auty. – Je to v podstatě územím onoho dávného lesa Bor, z něhož ještě leccos zbylo a krajina byla dále kultivována do vzhledné podoby hlavně po výstavbě honosného Chotkovského sídla na Kačině počátkem 19.století, a to i s jistým krajinotvorným záměrem.)
Nejprve zmíním a ukáži vám půvabný rybníček na západním okraji Rohozce.
U něj odbočuje cesta na Jakub, po níž jsem se také dal. Vede nejprve kolem hřbitova, na němž není nic pozoruhodného, snad jen to, že tam místní jezdí a starají se o něj a že tam mají lavičky, aby si – třeba staří – lidé tam mohli sednout a zapřemýšlet o tom, co je a i mne a vlastně každého možná brzy čeká.
Dále je to rovná cesta mezi poli, která však skýtá celou řadu krásných panoramatických pohledů;
do okolní krajiny (se zbytky zmiňovaného lesa)…
… jihozápadním směrem přes Čáslavský úval směrem k Sázavě…
… severním směrem do Polabské nížiny…
… i na Kutnohorské vrchy Kaňk a Turkaňk.
Cesta, jak jsem již napsal vede do osady Jakub (nyní součásti obce Církvice). O té jsem již napsal zde: Etapa 10. Záboří – Kutná Hora – až na konci popisu. Nedá mi to ovšem, aby důležité věci nezopakoval i zde. V Jakubu se totiž nachází jedinečná románská památka, která nemá obdoby nejen v naší zemi, ale také ještě hodně daleko kolem. Je jí románská bazilika svatého Jakuba a není to bazilika ledajaká! Románských kostelů je po středních Čechách roztroušeno poměrně hodně, a to i bazilik. Jedny z nejbližších jsou asi v Tismicích u Českého Brodu a ještě blíže je neúplně dochovaná bazilika v Záboří nad Labem. Jakubská bazilika je však pozoruhodná tím, že na svém vnějším plášti nese šest figurálních sochařských plastik představujících světce (pravděpodobně české zemské patrony Vojtěcha, Václava a Prokopa; plastiky v přízemí zobrazující zřejmě ženské postavy jsou velmi porušené) a s centrálním reliéfem žehnajícího Krista s adorátory ve světském oděvu, tedy zřejmě donátory kostela. Je třeba říci, že něco takového je naprosto ojedinělé: Sochy na vnějším plášti románských staveb (kromě tympanonu, který zde ovšem také máme) nenalezneme nikde jinde v naší zemi, ba ani ještě hodně daleko odtud. Jeden takový, vlastně ještě prerománský chrám se nalézá v Gernrode v německém Harzu, ale to je odsud vzdušnou čarou dobrých 900 km, a další takové pak nalezneme až v jihofrancouzské Provenci!
Takto vypadá bazilika ze všech stran.
Nemohu zde poskytnout obrázky vnitřku baziliky (bazilika je přístupná, ale pouze v turistickém provozu, jakkoli ještě nedávno se zde konaly bohoslužby (srv. Svatodušní vigilie), ale zkusím o něm aspoň něco říci: V typicky románsky „prázdném“ prostoru se kromě oltáře nalézá ještě bohatý rokokový náhrobek šlechtičny z 18.století a západní empora (kruchta), která je však z lodi kostela přístupná jen žebříkovitým schodištěm. Evidentně byl do ní i do věže původně vstup vnější – pravděpodobně dřevěným mostem z přiléhající šlechtické tvrze. Ta už dnes ovšemže nestojí, ale na jejím místě se rozkládá pěkná klasicistní stavba šlechtického statku:
V Jakubu najdeme ještě jiné pěkné statky a stavby. Jenom namátkou a telegraficky na závěr.
ZPĚT/VZHŮRU